"A nemám tam ten roaming nějak vypnutej?" ptám se, "Já mám pocit, že jsem to dřív vypínal, aby se to náhodou nepřipojilo, ale teď to nemůžu najít..." (Oni totiž mezitím předělali celé uživatelské rozhraní na internetu.)
"Aha, vidím, vy tu máte aktivní blokování roamingu," povídá chlapík.
"A nemůžete to nějak vypnout?" žadoním.
"Ano, já vám to zruším a tak za půl hodiny vám zavolám."
Volal sice až za nějaké tři hodiny, to už jsem byl venku a nic jsem neslyšel, ale roaming funguje. Teď ještě rozchodit ta data....
Takže, konečně na kole
Takže konečně jedu na kole, pro první keš na ostrově. Keš je na vřesovišti, asi 50 m od silnice.Kousek přede mnou jede další cyklista, zabočuje směrem ke keši a pak vede kolo pěšinkou mezi trsy trávy a vřesu.Pomalu jdu za ním, zatím o mně neví... Odkládá kolo, ale místo ke keši jde někam dál. Že by měl špatný signál? A tak stojím a pozoruju ho. Za chvilku se otáčí a jde zpátky. Je to starší chlapík, dost přes šedesát. Koukáme na sebe, hledám známky kačerství. Ale to, co nese v ruce není navigace, ale plechovka s víčkem. Prohodíme pár slov - odkud jste, z Česka, aha Praha, a vy, z Dánska, aha, tak hezký den - nasedá na kolo a odjíždí. Já pak za chvilku nalézám keš a na oslavu tohoto úspěchu do ní vkládám coin Mystic Sun, který jsem zatím jen nosil s sebou.
Pak jsem jel k moři a po pláži na jih, zaplaval si v moři, našel pár keší a jezdil po největší pláži na jihu ostrova, Sønderstrandu. Je to obrovská pláň, kde jsou mj. vyhrazené oblasti pro ježdění na vozících tažených draky a takový pozemní windsurfing. A pak podél jižního pobřeží do Havneby, vesnice s přístavem, odkud vyplouvají večer rybářské lodě a přes zhruba každé dvě hodiny trajekt na Sylt.
Cyklistika na Rømø má svá úskalí. Ostrov je sice placatý, jen mírně zvlněný (nejvyšší kopec je 19 m nad mořem a to se posledních deset metrů strmí nad krajinou), ale je tu vítr. Během mé návštěvy foukal zásadně od pevniny, někdy trochu víc od jihu, jindy přímo od východu. A byl tedy fest silný. Když jsem jel po pláni na Sønderstrandu k moři, krásně mi to odsýpalo, převody nastavené na 3/7. Ale zpátky! Převody 2/4 a šlapal jsem ze všech sil. A když se k tomu nachomítla dunka vátého písku přes tvrdý podklad, tak už ani přišlápnutí nepomohlo, jen rychle hodit nohy na zem, vyrovnat ztracenou rovnováhu a chvíli kolo tlačit. Naštěstí jsem si tohoto jevu všiml už v pondělí večer, takže jsem si podle toho i plánoval cestu abych to ml zpátky po větru. :-)
I když jsem byl, co sevzdálenosti od kempu, jen asi v polovině cesty, snědl jsem už většinu jídla a hlavně vypil většinu vody z 1,5 l lahve od citrónové mattonky, co jsem měl s sebou. Sluníčko celý den svítilo a i když určitě nebylo víc jak 25° C, člověk má na kole žízeň. A tak jsem byl rád, když jsem v přístavu uviděl podnik s názvem Havner Kiosken, tedy asi Přístavní stánky. Je hned naproti přes ulici od Otto & Ani's Fisk, který má reklamy po všech brožurkách a zmiňuje jej i Lonely Planet - ale všude zdůrazňují, jaký je tu výběr levných rybích jídel... Takže šup do Kiosken. Po stěnách fotky jídel s cenami. Cca deset druhů párku v rohlíku, asi tři hamburgery, kuřata a masa s hranolemi a tři mixy - kebabmix, pølsemix a kykenmix (kebabový, klobásový a kuřecí). Na fotkách hranolky smíchané a kousky masa resp. plátky klobásek, nepatrně se zdvíhající nad okraj talíře, za 6,70 €. Objednal jsem si tedy kebabmix, třetinku Carlsbergu a velký kelímek Pepsi Max, to celé za 14 €.
Ano, v Dánsku se platí dánskými korunami, ale Rømø je plné Němců a tak tu všude berou i eura (a mluví na cizince německy) a já mám DK tak málo...
Takže popíjím Carlsberg a čekám na jídlo. A už je tady. Talíř a nad něj se do výšky snad 10 cm tyčící hromada hranolků. A to vše promíchané s čerstvým salátem, hráškem a kukuřicí. A samozřejmě plátky jakéhosi hnědého, gumově vyhlížejícího, ale chuťově dobrého masa. Prostě jídla bylo asi tak dvakrát víc než na fotce a taky tak dvakrát líp vypadalo! Jaký to rozdíl proti České republice, kde je vztah fotka × skutečnost právě opačný! Snědl jsem půl talíře a měl jsem dost, snědl jsem další čtvrtku a už jsem skoro nemohl. Ale statečně jsem to do sebe nacpal - a to mne čekalo ještě 15 km do kempu a několik keší cestou.
Dal jsem tedy ještě multinu kolem přístavu a další dvě keše cestou - jednu na kraji zelené louky táhnoucí se do watového moře, druhou u pěkné mořské zátoky - a koukám, už bylo čtvrt na devět, takže šlápnout do pedálů, ať su v kempu ještě za světla.
Cesta zpátky šla dobře, jel jsem od pevniny, tedy s větrem v zádech. V kempu jsem si ještě dal půlku melounu, ani ne tak, že bych na něj měl chuť, ale už se mnou jezdil od pátku, tak aby se mi neskazil. A taky jsem měl docela žízeň.
Žádné komentáře:
Okomentovat