Na sever

Dnešek probíhal vcelku v pohodě a bez stresujících příhod.

Kuchyňka

Posezení v kuchyňce

Ráno jsem se nasnídal, sbalil a chtěl se jít vykoupat - při balení se vždycky zpotím. Ale ve sprchách byl chlapík s mopem a povídá "Hálf štunde." No, půl hodiny se mi čekat nechtělo, tak jsem se šel umýt do moře.
Moře sice není tak teplé jako teplá sprcha, ale zato má vlny a koupání je zábavnější. Ale čekala mne dlouhá cesta, tak jsem jsem pobyl jen necelou půlhodinku.
Na recepci po mně při placení chtěli zaplatit i jakousi kartu, kterou jsem po nich nechtěl a oni se mne na ni neptali. Že prý ji musím mít, když chci v Dánsku být v kempu. A že stojí 90 korun. Jenže já už takovou měl z toho prvního - tam se mne taky na nic neptali a nic mi neřekli. Ale domluvili jsme se, nadbytečnou kartu si nechali a peníze po mně nechtěli. Ještě jsem se slečny zeptal, jestli je možné, že vidím v dálce z moře trčet jakési věže. Hned ožila, našla jakousi brožurku s obrázky, že jsou to větrné elektrárny a že se k nim dá jen na prohlídku. Ale to že se musím zeptat v informačním středisku v dědině, že ona neví ani kdy a ani za kolik. Ještě jsem se zeptal na ty bunkry na pláži, ale o těch daly všechny na recepci společnými silami dohromady jen to, že jsou z druhé světové. Ale v informačním středisku...
No, stejně jsem chtěl v dědině posbírat keše.

V dědině

Kostel v Blåvandu

Dědina se jmenuje Blåvand, což asi znamená "modrá voda". Skládá se z několika samoobsluh, dvou benzínových pump, spousty restaurací a obchůdky s hadrami, plážovinami, hračkami a nespočet prázdninových domků. Jen to informační středisko jsem nikde nenašel...

Ale našel jsem bankomat a vybral jsem si 600 korun a hned jsem si za 27 koupil Jule Hotdog, což si překládám jako "vánoční hotdog" - houska, párek, hořčice, sladký kečup, řádná vrstva předsmařené cibulky, rajčata a červené kysané zelí.

Domeček s kamerou

A taky jsem našel místo, kde měla být webcam keš, ale nikde jsem žádnou kameru neviděl. Tak jsem zavolal Bětce a ta mne hned uviděla. Tak jsem chodil dopředu a do strany a ztrácel se Bětce z obrazu, až mne naštelovala na místo, kde jsem byl nejlíp vidět a v tom jsem tu kameru uviděl, je v patře za oknem, jediným ve štít takového domku vedle obchodu s bižutérií a rybářskými pruty. Pak Bětka objevila, že se dá kamera ovládat a tak ji natáčela a zoomovala a já tam pořád stál nebo byl šibován a pořád se telefonem na uchu, až už mne  toho bolela ruka. Až mne Bětka konečně vyfotila a uložila.

Taky jsem u dědiny vylezl na kopec, ale byl moc malý, dědina moc vidět nebyla, to už byl lepší výhled na radary ve vojenském prostoru hned vedle.

Na východ

Šutry - vlevo Haraldův, vpravo Gormův

No, nejdřív jsem vyrazil na vchod, ne na sever. Chtěl jsem se podívat do Jellingu, kde před jedenástisty lety král Gorm nechal postavit kámen s nápisem, že měl ženu Thyre, že to bylo ozdoba Dánů a že mu umřela. A pak tam o pár desítek let později jeho synek Harald Modrozub postavil další kámen, větší a s obrázky (s drakem a Kristem na kříži). A nechal tam napsat, že jeho táta byl Gorm, a že on, Harald získal celé Dánsko a Norsko a že z Dánů udělal křesťany.

Pro Dány je to důležité místo, jednak že se tam poprvé píše "Dánsko", tedy vlastně "tanamarka", ale hlavně že všichni dánští králové jsou potomci toho Haralda a vlastně i Gorma, že, i když už ne v přímé mužské linii. I ta jejich dnešní královna Markéta.

Mají tam starobylý kostelíček mezi dvěma pohřebními mohylami a malé muzeum. zdarma, a dvě keše a cukrárnu, kde jsem si koupil zmrzlinu, a spoustu dalších věci, jako třeba samoobsluhu atd.

A bylo už půl šesté a já začínal tušit, že dnes do Skagenu zase nedojedu.

Na sever

Nejvyšší místo Dánska je pod
 tím mlýnským kamenem

Tak jsem si řekl, že se podívám ještě na to nejvyšší místo Dánska. Je to takový oblý kopeček porostlý travou, na vršku je mlýnské kolo a dva piknikové stolky s roštem na rožnění a lavička s "tajným číslem". Hnd vedle je kravín, má otevřená (nezavíratelná okna) a v něm jsou kravočky, co na mne smutně koukaly, asi chtěli ven. Na naučné ceduli se píše, že mají kvalitní mléko, ze kterého se dělá většinou Mozzarela.

Parkoviště je asi 200 m odtam a hned u parkoviště je kopeček, o kterém si Dánové od roku 1842 až do roku 2005 mysleli, že je nejvyšší v zemi, než se přišlo na to, že ta louka u kravína je o půl metru výš. Hloupě i tam postavili vysokou cihlovou věž s rozhlednou. Člověk si říká, proč si to pořádně nezměřili už tehdy, že.

Pak šup do auta a na dálnici. U nájezdu jsem musel auto nakrmit a pak už si to svištěl až do Aalborgu. Tady je kemp přímo ve městě, cca 2 až 3 km od centra, a tak jsem se rozhodl, že si zítra dám prohlídku. Vždyˇˇt já tu vlastně ještě žádné město neviděl.

Trochu nevýhod kempu ve městě je, že hned vedle je diskoška, která mi to teď pěkně hraje ke psaní. Uvdíme, jak se mi to bde lbit za deset minut, až se budu ve stanu snažit usnout....